Říjen 2012

Alkohol aneb Je to vůbec možné?

19. října 2012 v 21:12 | Lady/ džurry/ prostě já |  uvažuju
Alkohol. Magické slůvko. Díky němu je všechno možné. Všechno.

Hladové hry I. - Suzanne Collinsová

19. října 2012 v 17:08 | Lady/ džurry/ prostě já |  čtu
On by koneckonců tento článek mohl mít tisíc a jeden podnadpis a stejně by to nebyl dostatečně výstižné. Takže!

(Zároveň by mohl být kromě rubriky čtu i v rubrice sleduju, nicméně jsem se rozhodla - jako ve většině filmů, které mají knižní předlohu - že určující je pro mě spíše právě ona papírová podoba.)

Kamarád na jednu noc

11. října 2012 v 18:52 uvažuju
Ačkoliv to bude znít prapodivně, za názvem tohoto článku se neskrývá absolutně nic zvrhlého. Či sexuálního. Žádný podtext, nic. Jen mi to tak vrtalo hlavou, že jsem to prostě musela ventilovat. Je to totiž docela zajímavé, víte?

Pojem 'lásky na jednu noc' zřejmě nikomu cizí není. Dva lidi se potkají, porozumí si, užijí si to a už mě víckrát neuvidíš. Nikdy jsem se tomu nedivila (přestože mě osobně se to nestalo), ale nikdy by mě taky nenapadlo, že to může fungovat zrovna i jinak. I když vlastně.. od té doby, co jsem v Olomouci jsem zjistila kolik věcí, které mě v životě nenapadly je, možných. Možné je VŠECHNO.

S tím souvisí i Kamarád na jednu noc. To je tak, když jste na párty, všichni, se kterými jste tam ten večer trávili, zmití a vy najednou nemáte co dělat. S kým být. A pak vás najednou práskne přes oči někdo matně známý, někdo, s kým vlastně nemluvíte, s kým se sotva pozdravíte. Jelikož už v sobě alkohol trochu cítíte, vydáte se za Známým. Začne to obyčejnou větou a skončí nekonečným porozuměním, pár panákama, hodinovém tlachání o knihách a doprovodem domů. That's it! Jenže ráno se nic neděje. Vídáte se na chodbách (třeba školních), na hodinách (nebo přednáškách). Teď už se stěží pozdravíte. What the fuck?!

No ano, je to o to divnější, že se nic nestalo. Ani špatného ani dobrého. Prostě si jen dál existujete nezávisle na sobě. Říkám to jen proto, že mě to udivilo. Zvlášťní.. Lidské vztahy mě zkrátka ne ne přestat překvapovat. No, co už.

Hezký večer!

uvolňující

8. října 2012 v 23:15 uvažuju
Neskutečně a naprosto. Skvěle uvolňující. Bombastické. Nikdy jsem si to neuvědomila, ale.. je zkrátka boží moct psát tak, jak mi zobák (a prsty!) narostl.

Asfalt - Štěpán Kopřiva

8. října 2012 v 23:13 čtu
''Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují.'' ... temná industriální dimenze ... Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt ... výcvik, zkušenosti i potřebná dávka šílenství ... situace se poměrně rychle zvrhne.
Pět žoldáků proti celému peklu.
Noe může rovnou začít stloukat nový škuner.
Protože tenhle svět utone v krvi.