Březen 2016

Fangirling!

18. března 2016 v 22:07 | Lady |  slečna
Obsah dnešního článku bude od posledního obratem tak o milion stupňů. Za to se omlouvám. O tom, co se ale stalo v minulém roce, se nechci bavit. Ne, že bych na to nechtěla myslet. Smikky je stále všudeprítomná. Každý nesmysl v rozhovoru mi ji připomíná, cítím ji kolem sebe.

Anyway, přesto dnes o něčem trochu veselejším.

Hm, "trochu".

Uvědomili jste si někdy, jak osvobozující je přátelství? Ta možnost, sdílet s někým život (ať už celý nebo jen některé jeho aspekty) a nemuset se přitom za to stydět, je.. neodolatelné krásná. Sladká. Skoro by se to dalo přirovnat k počátečním fázím zamilovanosti. I když to je možná jen tím, jak dlouho jsem tohle už nezažila. Mám totiž po neskonale dlouhé době pocit, že jsem to zase já. Já se vším všudy. Jakoby všechny moije částečky a kousíčky zapadly do sebe, na ta správná místa. Jako bych najednou mohla být zase tou Lady, kterou jsem byla před dobrými deseti lety, kdy jsem svět blogaření, fanfic a povídkaření obecně teprve objevovala. A čím to? Jó, to kdybych věděla.

Jednoduše řečeno, mám už asi druhý týden pocit, že jsem skutečně šťastná. Že tohle je to, po čem každý sní. Jistě, mám už přes dva roky skvělého přítele, kterého miluju nade všechno na světě, mám super rodinu a zatím zdárně studuju. Mám práci. A tady to začíná. Najendou mám totiž něco navíc. Něco, co dlouho chybělo. K zaplnění těch obrovských (!!!) prázdných míst, kterých jsem si za ta léta asi naučila nevšímat, kupodivu stačily jen dvě věci a je ze mě téměř patnáctka s radostí a obrovskou chutí do života. Přátelství a fanfic, respektive fanouškovství.

Zdají se to být banality, já vím. Ale pustit ze řetězu tu šílenou fanynku, která pročítá fanfiction, sama je píše a je prostě... no, šílená, je neuvěřitelně uvolňující. Je to něco, co mě ke psaní přivedlo a díky psaní jakožto neodmyslitelné části sebe sama, jsem teď tam, kde jsem. A to místo teď momentálně miluju. S tím se pojí i ono zmiňované přátelství. Protože když vás s někým pojí něco tak bláznivého jako společné připitomělé úsměvy nad gify herce vzdáleného fyzicky několik tisíc kilometrů a několikahodinové dohadování nad všemožným shippováním postav v seriálu, zdá se to být opravdové. Nedokážu to asi líp popsat a stejně si všichni vy, kteří tohle čtete, pravděpodobně myslíte, že jsem se definitivně zcvokla. Ale to je na tom to krásné. O tom to přátelství je. Nezajímáte se, co si myslí ostatní, protože jste našli někoho, kdo je přesvědčen o opaku.

Krom toho mám skutečně pocit, že jsem se našla. Oborově. Studijně. A to je po třech a půl letech nádherný pocit. Plus taky to, že konečně poznávám ty skvělý lidi u nás na katedře (myšleno teď vyučující). Někteří jsou skvělí, úžasní, motivující a taky kočky. Hehe.

Dík, že jsem mohla upustit páru. Posílám všem pusinky a pacinky! Be happy, moji milí!

A na závěr? Pár mých oblíbených gifů, ať si mou momentální rozpustilost taky trochu užijete!

Mimochodem: ani jeden z gifů nepatří mě a rozhodně si na něj nedělám pražádné autorské nároky!




Love, Lady :*