Chmpf.

8. dubna 2017 v 19:22 | L.
Víte co je nejvíc tragikomický?

Psychicky se nezhroutit jenom proto, že se prostě nemůžete zhroutit. Nemůžete si to dovolit. Takhle momentálně žiju. Asi jo, asi mě to jednoho dne stejně dostihne, všechen potlačenej vztek, stres a smutek se mi vyrazí uprostřed čela jako jeden obrovitánskej vřed, ale pro teď si prostě musím říkat, že je to jedno. Už tomu i sama začínám věřit.

Popustit potlačované city a slzy jsem si dovolila jen na chvíli včera a věřte mi, byla to fakt katastrofa. Nevěděla jsem jak to zarazit. Nešlo to dokud jsem nevybrečela minimálně půlku přehrady. Takže co jinýho můžu dělat, abych zůstala schopná práce? Usmívat se a vesele všechno potlačovat dál. Tvářit se, že se nic neděje a občas nechat ukápnout pár slz někde v záchodové kabince. Funny things happen.

Upřímně mě teď nenapadá žádná část mýho života, která by nebyla zjizvená nebo neměla otevřený, hluboký a donekonečna krvácející rány. Včera jsem byla na pohřbu velmi, velmi blízkého člověka. Druhý takový z mýho okolí je na tom taky zle. Vlastně dva. Vlastně tři, pokud budu počítat tátu, byť tam jde spíš o psychický, nicméně o nic míň ničivější, stav. Škola? Haha, diplom v nedohlednu a schopnosti i vůle na nule. Vztah? Ten sice přímo nekrvácí, ale jizev je v něm dost. A už to nedokážu asi nikdy opravit. Dobře mi tak, to mám za všechny kraviny, co jsem se jich v životě nadělala. Práce? V nedohlednu, pokud někdy nějaká pořádná bude.

Připadám si zase jako v pátý třídě (i když problémky z té doby jsou k těm dnešním v těžkým nepoměru, že jo). Sedím za stejným stolem, před počítačem místo deníčku a cítím se hrozně sama. Tehdy jsem se upínala k budoucnosti, kdy bude všechno lepší. Dnes se nedokážu zbavit pocitu, že jiný už to nikdy nebude. Ani po tom, co se sem emocionálně vybliju. Protože zatímco zřejmě všichni ostatní, co si žijou svoje pitomě dokonalý živůtky v pitomým dokonalým světě, jejich chyby a problémy činí silnějšími, mě oslabují. Je trapný se k tomu přiznávat, ale je mi to jedno. Jsem slabá, vždycky jsem byla a vždycky budu.

Ne, už ani tohle nepomáhá.

No, aspoň jsem to zkusila.

L.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama